Odkud pocházejí meteority a co to vlastně je?

Meteorit je fragment vesmírného tělesa, který po průletu atmosférou dopadne na zemský povrch. Abychom však pochopili celý proces jeho vzniku, je důležité nejprve rozlišit několik pojmů.

• Asteroid je vesmírné těleso, většinou tvořené kovem nebo kamenem. Většina asteroidů se nachází v pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem. Pokud se dva asteroidy srazí nebo pokud dojde k jinému silnému narušení, mohou se z nich uvolnit menší fragmenty.
• Meteoroid je menší fragment, který se uvolnil z asteroidu nebo komety a putuje vesmírem. Meteoroidy jsou často velmi malé – od zrn prachu až po několikametrové kusy. Pokud se meteoroid dostane na kolizní dráhu se Zemí a vstoupí do její atmosféry, mění se na meteor.
• Meteor je jev, který vzniká při vstupu meteoroidu do zemské atmosféry. Při vysoké rychlosti tření atmosféry způsobí, že se meteoroid zahřeje a začne žhnout, což vytvoří jasnou světelnou stopu, často nazývanou "padající hvězda". Pokud je meteor velmi jasný a doprovázený hlasitým zvukem, označuje se jako bolid.
• Bolid je jasný meteor, který může dosáhnout jasnosti srovnatelné s Měsícem. Obvykle exploduje nebo se roztříští na menší části v atmosféře, což může být slyšet jako rázová vlna. Bolidy mohou být tak silné, že je lze vidět i během dne.
• Meteorit je těleso, které vzniká, když meteoroid přežije průlet atmosférou a dopadne na povrch Země.  Meteority mohou být kamenné, železné nebo kameno-železné, což závisí na jejich složení a původu. Některé meteority jsou velmi staré a obsahují materiál z dob vzniku sluneční soustavy.

Odkud se meteority berou?

Meteority jsou často velmi zajímavými pozůstatky z dob, kdy se naše sluneční soustava teprve formovala, a jejich původ je rozmanitý a bohatý na příběhy. Tato jedinečná tělesa pocházejí hned z několika různých zdrojů.

1. Hlavní pás planetek

Prvním a nejvýznamnějším původem meteoritů je pás asteroidů, který se rozprostírá mezi oběžnými dráhami Marsu a Jupiteru. Tento region je domovem nesčetného množství asteroidů, které představují zbytky materiálů z doby vzniku sluneční soustavy. Když dojde k dramatickým srážkám mezi těmito kamennými tělesy, uvolňují se fragmenty, které se následně vydávají na cestu do hlubokého vesmíru. Některé z těchto úlomků, vedeny gravitací naší planety, skončí nakonec na Zemi jako meteority.

Jedním z nejznámějších asteroidů tohoto pásu je planetka Vesta, druhý největší asteroid v páse asteroidů, ze kterého pochází například meteorit NWA 14131. Předpokládá se, že z pásu asteroidů pochází mnoho meteoritů, například: Čeljabinsk, Muonionalusta, Wabar, Seymchan, Campo del Cielo a jiné.

A jak tento pás vlastně vznikl?

Pás asteroidů se nachází mezi oběžnými dráhami Marsu a Jupiteru, v oblasti vzdálené od 2 do 4 astronomických jednotek od Slunce. Tento pás vznikl z materiálu, který se kvůli gravitačnímu vlivu Jupiteru nemohl sloučit do plnohodnotné planety, místo toho se zde udržovalo množství menších objektů. Mnohé asteroidy vznikly dodatečně jako důsledek kolizí mezi původně vzniklými tělesy, kdy se větší fragmenty rozpadly na menší kousky. Tyto srážky nejenže utvářely různé tvary a velikosti asteroidů, ale také umožnily uvolnění fragmentů, které se mohly dostat na kolizní dráhu se Zemí.

2. Měsíc a Mars

Dalším fascinujícím zdrojem meteoritů jsou Měsíc a Mars. Když dopadne asteroid na povrchu Měsíce či Marsu, způsobí vyvrhnutí materiálů do vesmíru. Proces vyvrhnutí materiálu může být ale způsoben i jinými faktory než jsou srážky s jinými tělesy, například sopečnou činností nebo dokonce gravitací, která táhne fragmenty směrem ven. Některé z těchto vyvržených materiálů, pokud mají dostatečnou rychlost, uniknou gravitačnímu poli Měsíce nebo Marsu a směřují k Zemi. Cesta může trvat tisíce až miliony let, než nakonec meteorit vstoupí do zemské atmosféry a dopadne na povrch. Tyto meteority označujeme jako lunární a marsovské. Jedním z nejznámějších je lunární meteorit Bechar 003 a marsovský meteorit Amgala 001.

3. Planetární pozůstatky

Některé meteority mohou být pozůstatky z doby vzniku planet. Když se planety formovaly, docházelo k mnoha srážkám, které vymršťovaly fragmenty z jejich povrchu. Tyto fragmenty, které neměly dostatek energie, aby se vrátily zpět, se mohou dostat na dráhu, která je zavede k Zemi.

4. Vnější sluneční soustava

Zdrojem meteoritů může být vnější oblast sluneční soustavy, jako jsou ledové měsíce a objekty Kuiperova pásu. Tyto objekty, často složené z ledu a kamene, mohou být vystaveny srážkám, které je roztrhnou a uvolní fragmenty do vesmíru. Někteří vědci se domnívají, že meteority mohou pocházet i z vnějších oblastí sluneční soustavy, včetně Kuiperova pásu, ale dosud nebyly nalezeny žádné, které by byly jednoznačně potvrzeny jako pocházející z této oblasti. Kuiperův pás obsahuje mnoho malých ledových a kamenných těles, které mohou být potenciálním zdrojem meteorických fragmentů, ale dosud není možné je jednoznačně identifikovat. Takže zatím jde spíše o spekulace než o potvrzené nálezy.

5. Komety

Komety, které se vyznačují svým ledovým jádrem a prachovými obláčky, také hrají svou roli. Když se tyto komety blíží ke Slunci, dochází k sublimaci ledu a uvolnění prachových částic, které mohou vytvářet meteorické roje. Když se tyto částice dostanou do atmosféry Země, promění se v jasné meteory, které rozzáří noční oblohu.

Existují ale meteority z komet?

Ačkoli dosud nebyl nalezen žádný meteorit, který by jednoznačně pocházel z komety, na základě výzkumu kometárních ohňových koulí a přechodných objektů mezi kometami a asteroidy se předpokládá, že komety mohou produkovat meteority. Nejpravděpodobnějšími kandidáty jsou zbytky z mateřského tělesa pocházejícího z oblasti kolem Jupitera, které by mohly přežít vstup do atmosféry Země. Takové meteority by měly být vzácné, tmavé, slabé, porézní a obsahovat organické sloučeniny, podobně jako uhlíkaté chondrity. Některé vzorky meteoritů, jako Krymka a Supuhee, naznačují, že kometární meteority mohou být v budoucnu identifikovány. 

6. Protoplanety

Meteority pocházejí také z protoplanet, což jsou menší planetární tělesa, která se formovala v raných fázích vývoje sluneční soustavy. Když došlo k nárazům na povrch těchto protoplanet, úlomky jejich materiálu se mohly uvolnit a vymrštit do vesmíru. Tyto fragmenty pak mohou putovat vesmírem a pokud mají příznivou trajektorii, mohou nakonec vstoupit do atmosféry Země a dopadnout na její povrch jako meteority. Příkladem takového meteoritu je Erg Chech 002, což je vulkanická hornina pocházející z jedné z protoplanet, starší než samotná Země.

Jaký osud potkal protoplanety?

1. Vytvoření planet: Některé protoplanety, které měly dostatečnou hmotnost a byly schopny přitahovat okolní materiál, se staly plnohodnotnými planetami. Během tohoto procesu se akumulovaly další planetesimály a další materiál, což vedlo k jejich zvětšení a utváření stabilních oběžných drah kolem Slunce.

2. Fragmentace: Mnoho protoplanet nebylo schopno stát se plnohodnotnými planetami a místo toho byly zničeny v důsledku kolizí s jinými planetesimály nebo protoplanetami. Tyto srážky vedly k fragmentaci, a úlomky z těchto protoplanet se pak staly meteoritickým materiálem, který mohl být vymrštěn do vesmíru.

3. Asteroidový pás: Některé protoplanety, které se nacházely v oblasti mezi Marsem a Jupiterem, se staly součástí asteroidového pásu. V této oblasti se nachází mnoho malých těles, která zůstala nedokončena a nevyvinula se v plnohodnotné planety. Jak bylo již zmíněno, gravitace Jupiteru hrála v tomto procesu důležitou roli, když destabilizovala oběžné dráhy některých planetesimál a zabránila tak jejich sloučení do větších těles.

4. Odstranění z oběžných drah: Jiné protoplanety mohly být vyhozeny ze sluneční soustavy kvůli silným gravitačním interakcím s jinými planetami, jako je Jupiter nebo Saturn. Tyto interakce mohly způsobit, že se protoplanety dostaly na hyperbolické dráhy a unikly ze sluneční soustavy.

5. Způsobení meteorických rojů: Fragmenty z protoplanet, které se dostaly na oběžné dráhy kolem Slunce, se mohou stát zdrojem meteorických rojů, když Země prochází zbytkem dráhy těchto fragmentů.

6. Změna v složení: Zbývající protoplanety, které neztratily své oběžné dráhy, mohou mít své chemické složení změněné působením slunečního záření, tepla a dalších faktorů. Tyto změny mohou ovlivnit jejich fyzikální a chemické vlastnosti.

Celkově lze říci, že protoplanety měly různé osudy, ačkoli většina z nich buď zanikla, nebo se stala součástí jiných planet či asteroidového pásu.

Závěr

Meteority jsou fascinujícími zbytky z časů, kdy naše sluneční soustava teprve vznikala. Pocházejí z různých oblastí, jako je pás asteroidů, Měsíc, Mars nebo protoplanety a mohou nám poskytovat cenné informace o počátcích sluneční soustavy a o složení jednotlivých těles ve vesmíru. Ať už jde o fragmenty rozpadlých planet, úlomky z asteroidu nebo úlomky z Měsíce, či Marsu, každý meteorit obsahuje informace o formování a složení ostatních těles ve vesmíru.

Naši kompletní nabídku meteoritů najdete zde.

Autor: Terezie Laubrová